V roce 1929 městský účetní pan Jaroslav Ševčík a p. Pecina, bankovní úředník, přivezli z Prahy 2 puky a asi 4 hokejové hole. Jako dnes si pamatuji, jak jsme je vyzkoušeli na rybníku Papírna a ihned jsme byli zapáleni pro kanadský hokej. Mne to drželo celý život. Našla se nás parta a byli to první benešovští hráči. Brankař J. Kodet, obránci Dvořák Jar., Košťál Šeba, útočníci Studnička, Peška, Svoboda Al., Ziegler K. a Výborný Karel.

V roce 1930 se hrálo prvé utkání na rybníku Konopiště se studenty z Prahy a prohráli jsme 1:6. Na Konopišti jsme sehráli v letech 1930-31 ještě asi 3-4 zápasy, opět se studenty z Prahy. Prvé utkání, které jsme vyhráli, bylo s Reslovým gymnáziem Praha, a to 4:2. Branky dali Peška (2), Studnička a Svoboda (1). Hrálo se pod hlavičkou SKS Benešov (sportovní klub studentský). Mantinely jsme měli z ledových ker, branky bez sítí, brusle jsme většinou měli šroubovací na kličku, tzv. nosy nebo špičky. Místo trenýrek jsme měli kalhoty „pumpky“. Pravidla jsme neznali a hřiště nebylo nalajnováno. Chrániče jsme měli fotbalové, vycpané školními sešity. Hráli jsme ještě jedno utkání na turnaji v Neveklově, ale turnaj byl pro špatný led přerušen.

V roce 1932 se již hrálo na benešovských koupadlech, s nízkými mantinely a také již v poměrně dobrém vybavení. V této době přestal hrát Výborný a Peška a přišli noví hráči (Svoboda Jan, Matějovský, Malknecht, Dráb J., a později Škvor – talentovaný hráč, který bohužel tragicky zahynul). Družstvo hrálo přátelské zápasy s Táborem, Popovicemi, Říčanama. Tato města měla již velmi dobrá družstva.

Dne 27.1.1933 hostovalo u nás družstvo Old Bois Sparta (tak se v té době říkalo starým pánům). Zápas se hrál na kluzišti DTJ „Pod Klášterskou“. Družstvo Sparty vedl populární hokejový a fotbalový internacionál Láďa Pešek. Spartě se nedostavil brankař, a tak za ně nastoupil benešovský K. Skopec, který pak hájil dlouhá léta naši branku. Zápas byl tehdy prvním hokejovým svátkem v Benešově. Sparta vyhrála 5:0.

V roce 1934 ukončil činnost SKS. Družstvo se rozešlo, ale hokej se hrál dále. Zásluhou p. Slabihoudka byl utvořen oddíl v klubu BSK. Koncem roku 1934 a počátkem roku 1935 byla provedena registrace hráčů v Československém svazu kanadského hokeje. Družstvo doplnili noví hráči. Brankař Skopec, Dvořák K., Štěpánek Ant., Židlický E., a řada dalších. Družstvo bylo zařazeno do Jihočeského kraje a mistrovské zápasy hrálo s družstvy DSK a SK Tábor. S DSK oba zápasy prohrálo a s SDK vyhrálo.

V letech 1935-1939 se hrál hokej na benešovském gymnáziu, kde byla řada studentů, kteří si tuto hru oblíbili a přihlásili se do Středočeského studentského turnaje, který se hrál na Zimním stadionu v Praze „Na Štvanici“. Družstvo BSK bylo v té době přeřazeno k Praze a hrálo s družstvy Popovic, Říčan, Uhřiněvse a Hostivaře, dále i s družstvy Prahy. V Benešově se začali věnovat hokeji i v DTJ a BAK (benešovský Ali klub). Tato dvě družstva hrála pouze přátelská utkání.

V roce 1939 BSK družstvo hokeje rozpustilo pravděpodobně z finančních důvodů. Hráčů se ujalo vedení STOBu, kde byla celá řada dobrých funkcionářů, kteří sportu rozuměli. Hokejové družstvo hrálo pod hlavičkou STOBu od r. 1940 až do roku 1949. Do tohoto družstva přešli hráči z gymnázia (Skopec, Židlický, Zeman, Mareš, Huňáček), z BSK (Volf E., Rákosník, Dvořáček K., Kořista, Štěpánek, Brych, Kolanda, Saybert – který dlouhá léta dělal jednatele oddílu, pak ještě Potůček, Vávra, Vavřík a Honza Šiška – pozdější funkcionář oddílu).

V roce 1940 jsme sehráli pouze 4 zápasy se slabšími soupeři, s celkovým skórem 39:2. Střelcem družstva byl Volf s 25 brankami. Koncem tohoto roku byla provedena nová registrace hráčů a od roku 1940 se v Benešově hrají mistrovské zápasy. Sezóna 1940 se nám moc nevydařila. Odehrálo se 10 zápasů, skóre 34:33. Na našem kluzišti hrála Slávie Praha, DSK Tábor.

Sezóna 1941-1942 byla zahájena mistrovským zápasem s SK Želivec vítězstvím 2:1. Sehráno bylo 18 zápasů, 12 vítězných, 2 nerozhodně a 4 porážky. Několik zápasů sehrálo i druhé družstvo a dorost.

V roce 1944 bylo několik hráčů nasazeno na nucené práce do Říše a s nimi odešel i kronikář Blažek. O činnosti oddílu až do roku 1946 se žádné zprávy nezachovaly. Hrálo se však na koupadlech, později za sokolovnou, ale po zabrání tohoto prostoru okupanty jsme se opět přestěhovali na koupadla, kde se hrálo až do roku 1948. Zde jsme měli již vysoké mantinely. Měli jsme velmi dobrý dorost, z kterého přešli do A-družstva hráči L. Růzha, J. Hlavnička a J. Novotný. Hráli se mistrovské i přátelské zápasy. V roce 1946 jsme zásluhou pokladníka J. Vyskočila vybudovali umělé osvětlení. Do družstva opět přišli noví hráči (J. Francl, F. Anděl, V. Pelikán, M. Špinar, Č. Dobruský a Kanderál). Sezónu jsme ukončili mistrovským utkáním s Bohemians Praha, vítězstvím 4:1 a skončili jsme na 2. místě za Hostivaří, která nás porazila 2:4. Sehrálo bylo 10 zápasů, se skórem 44:17.

Mrazivý rok 1947 jsme zahájili mistrovským utkáním v Mnichovicích vítězstvím 3:2, s LTK Žižkov 4:3, Viktorií Žižkov 7:6 a porážkou s výbornou Hostivaří 5:10. Prvé družstvo sehrálo 18 zápasů, poměr branek 176:84. V mistrovské soutěži jsme obsadili 3. místo. Druhé družstvo sehrálo 4 utkání a dorost 3 utkání. Sezóna roku 1947 byla poznamenána prudkými mrazy (až 30°). Na utkáních, která se hrála při večerním osvětlení, byla malá návštěva, a proto se vedení STOBu rozhodlo jednat s NV o pronajmutí volného místa na Orlikově zahradě, která byla ve středu města. NV naší žádosti vyhověl a ještě v roce 1947 byla výstavba kluziště zahájena. Díky nadšení členů STOBu a široké veřejnosti se začátkem roku 1949 již hrálo na novém kluzišti, vždy za velké návštěvnosti.

V roce 1948 jsme hráli Středočeský pohár v Praze, na zimním turnaji na Štvanici. Hned v prvém kole jsme narazili na pozdější vítěze SK Smíchov a po dobré hře jsme bohužel prohráli 2:3. Sehráli jsme několik mistrovských utkání, do družstva přišla řada nových hráčů (brankaři – Kosík, Bechyňský, který později dělal v oddíle řadu let pokladníka, Daněk, por. Dolanský, L. Koníček a Z. Veselý). Po sjednocení tělovýchovy v roce 1948 STOB zanikl a družstvo přešlo pod sokol. Bohužel na krásném kluzišti, které nás stálo mnoho potu jsme se dlouho neudrželi. Z důvodů vojenských jsme dostali výpověď a opět jsme se stěhovali na hřiště za sokolovnou, kde jsme měli od roku 1951 stříkané kluziště. Hráli jsme středočeskou třídu, dorost a žáci hráli přátelská utkání.

V roce 1953 jsme se opět stěhovali a to na kluziště bývalého DTJ. Předsedu oddílu dělal J. Alexandr, který v roce 1955 z funkce odstoupil a na jeho místo nastoupil Z. Veselý. Zásluhou J. Alexandra a řady dalších členů byly na kluzišti vybudovány kabiny a střídačky, nové osvětlení a vysoké mantinely. Po Z. Veselém, který byl ve funkci dva roky, byl opět zvolen J. Peška. Hrála se mistrovská i přátelská utkáním, měli jsme dorost i žáky. Družstvo jsme doplnili novými hráči.

V roce 1969 jsme si uvědomili, že musíme především doplnit výbor oddílu. Získali jsme několik výborných funkcionářů. Byli to především J. Šiška, M. Balík, který zastával funkci pokladníka, M. Novák – jednatel a několik dalších členů. Z hráčů byli výborní J. Dvořák, P. Lípa, Ant. Stibůrek, brankaři J. Valtr a J. Černý.

V roce 1970 jsme získali J. Koutského a za rok M. Svobodu, Šplíchala, který přivedl K. Stippla a o rok později J. Waltra a K. Fouska. V Benešově vykonával vojenskou službu Petr Vycpávek, výborný hráč a dlouholetá opora družstva. Za družstvo hrálo ještě několik vojáků, z nichž u nás zůstal Petr Chvátal. Nesmíme zapomenout na další funkcionáře oddílu. Správce výstroje a výzbroje V. Havla, vedoucí M. Hrušku a Zd. Kubína. Začátkem roku 1970 se hovořilo o výstavbě zimního stadionu. Z tohoto důvodu jsme začali pomalu posilovat družstvo. Začali jsme jezdit do Vlašimi na tréninky, sehráli jsme na vlašimské ledové ploše i několik mistrovských utkání.

Od r. 1956 jsme vyhráli 2x okresní přebor, kvalifikovali jsme se do krajské soutěže, kterou se nám podařilo napotřetí vyhrát a to v roce otevření Zimního stadionu v Benešově. Abychom byli na tuto soutěž dobře připraveni, jezdili jsme trénovat do Velkých Popovic, do Edenu do Prahy, na Slávii i do Kolína. Obyčejně v pozdních nočních hodinách.

V roce 1973 se začalo s výstavbou ZS na Sladovce. Zásluhou p. Lad. Svobody, předsedy MNV, bylo rozhodnuto o výstavbě kryté haly. Po desetileté usilovné brigádnické práci všech hráčů, funkcionářů i členů oddílu, vojáků i příznivců hokeje v našem městě jsme se dočkali otevření krásné haly.

Ještě v dobách, kdy jsme dojížděli trénovat na umělé ledové plochy, jsme získali zkušeného trenéra R. Hořejšího. Pod jeho vedením vybojovalo družstvo mužů postup do krajského přeboru a pak již na našem ledě vybojovalo titul krajského přeborníka. Od této doby rostla úroveň hry všech benešovských družstev. Pozornost funkcionářů oddílu se zaměřila na výchovu mládeže. V současné době má benešovský hokej družstvo mužů, juniory, dorostence dorostence, ml. a st. žáky a dvě družstva přípravky. O vedení těchto kolektivů se starají kvalifikovaní trenéři a funkcionáři oddílu, kterým k jejich náročné práci přejeme hodně zdaru.